Historie kostela sv. Jiří v Olší


První zmínky o kostele jsou nepřímé. Jsou z roku 1242, kdy Bohuslav z Bukové daroval Olší za záchranu života templářskému řádu s pěti lány pole Demetrius z Bukové roku 1285 daroval právo patronátního kostela s farou u kláštera v Doubravníku. V té době byly v Olší 2 dvory. Nejvíce farníků bylo z okolních obcí.


Současný vzhled kostela je z 15. století v pozdějších letech byl zcela přestavěn. Z té doby jsou známa jména jen několika kněží – Mikuláš od roku 1380, Tomáš v roce 1391, Hošek v roce 1413.


Často na faře bývali i dva kněží. Obsazování fary ovlivňovala abatyše tíšnovská, k jejímuž panství připadlo roku 1593 Olší a statek Drahonín. Vedle katolických kněží zde v té době byli i nekatoličtí pastoři: Ondřej Vavřinec - 1570, Václav Písecký - 1591, Tomáš Závorka - 1572. V tomto období bylo v okolí mnoho protestantů.


Od roku 1650 je Olší filiálkou doubravnické fary.


Roku 1660 je Olší přiřazeno k Dolním Loučkám.


Podle zápisů z roku 1691 patřilo do farnosti 6 obcí: Olší, Pavlovice, Drahonín, Litava, Střítež a Bor. Jednotlivé obce měly k farnosti určité povinnosti, tak např.: “Z Olší a Pavlovic, kdež pouze jen dva usedlíci, dávají desátek ze rži, pšenice, trochu ovsa a pohanky. Drahonín a Litava dávají desátek ze rži, pšenice, ovsa , ječmene a pohanky, avšak z Kopaniky dávají činži klášteru. Faráři dávali ze Stříteže a Boru po 7 zl. Všichni v Olší dávají 30 snopů pšenice, 10 kop rži, 1 kopu ječmene, 4 kopy a 10 snopů ovsa, 1 kopu pohanky, kuře, husu a půl mirky másla.“


Teprve v roce 1784 je obnovena samostatná fara a zřízena samostatná duchovní správa. Děkanství bylo nejprve na Lomnici a později v Dolních Loučkách. Od té doby jsou známa jména kněží působící na faře v Olší:


1.P. František Jelínek1784
2.P. František Pávek1788
3.ThDr. Leopold Weis1788
4.P. Nikolaje Steinek1790
5.P. Sigmund Koudelka1794
6.P. Josef Pernica1796
7.P. Agapit Mülberger1799
8.P. Josef Špálek1805
9.P. Johann Oswald1820
10.P. Josef Herzig1843
11.P. Anton Jurnečka1878
12.P. Leopold Kolísek1890
13.P. Antonín Matějíček1896
14.P. Leopold Šimka1930
15.P. Emil Svoboda1946
16.P. Hynek Pezlar1957

Po jeho odchodu do Brna zůstala již fara prázdná. Na bohoslužby kněží dojížděli z okolí.


17.P. František Brunclík1974sídlem v Nedvědici
18.P. Jaroslav Smejkal1995kaplan z Tišnova
19.P. Zdeněk Chylíksídlem v Nedvědici
20.P. Miroslav Parajka1997se sídlem v Dolních Loučkách
21.P. Marian Kalina2007se sídlem v Dolních Loučkách
22.P. Pavel Křivý2007se sídlem v Dolních Loučkách


Z historických záznamů jen o několika z nich ze zajímavosti podrobněji:


P. Anton Jurnečka
Přichází po kaplanování v Tišnově, je vítán s velkou slávou a střelbou z moždířů.


P. Antonín Matějíček
Po působení v Dačici, D. Loučkách, Tišnově a Předklášteří, přichází do Olší. Po dobu svého působení (34 let) zbudoval hřbitov a zvelebil farní hospodářství. Život farnosti velmi ztrpčoval A. Hnátek, správce školy a senátor za komunisty.


P. Leopold Šimka
Dříve působil v mnoha farnostech vyškovska a rosicka. Za jeho působení se opravoval kostel. Byl propagátorem nových zemědělských směrů.


P. Emil Svoboda
Většinu života působil ve vesnicích pod pálavou. Po obsazení pohraničí němci přichází nejprve do Žďárce a pak do Olší. Byl to hodný člověk a velmi zbožný kněz. Je pochován v rodných Hostěrádkách.


P. Hynek Pezlar
Plný život prožil ve farnostech jižní Moravy. Za jeho působení v Olší bylo provedeno mnoho oprav kostela i hřbitova. Byl to člověk organizačně a pracovně zdatný.


P. Miroslav Parajka
Za jeho působení došlo k mnoha opravám, jako byla vnitřní sanační omítka do výšky 2 m, výměna elektroinstalace, nová vnější omítka a vnitřní a vnější vylíčení kostela.




Výstavba kostela


Záznamy o původním kostele s přilehlým hřbitovem nejsou dochovány. Po několika úpravách do 16. stol. dostává konečný půdorys. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Jiří, levý boční je sv. pany Barbory, pravý boční je sv Anny.


1878
Byla pořízena nová na plátně malovaná křížová cesta za darů farníků za 210 zl.


1880
Zbudován dřevěný kříž nad křtitelnicí za 24 zl.


1885
Zakoupeny sochy sv. Cyrila a Metoděje a víko na křtitelnici celkem za 102 zl. Ještě v tomto roce je pořízen nový obraz sv. Jiří na hlavní oltář od ak malíře Šilhana za 150 zl.


1889
Proběhla významná oprava kostela – cihelná dlažba ve středu kostela byla nahrazena mramorem. Nevyšlapaná dlažba byla položena do sakristie a pod kůr.Pak následovaly vnitřní opravy omítek, a bílení na původní zelený podklad. Ještě v témže roce se podařilo opravit i střechu.


1891
„Poněvadž varhany zdejšího chrámu Páně nedůstojně zpěv lidu doprovázely a svými falešnými zvuky pobožnost chrámovou rušily“…tak začíná zápis z nového budování kostela. Z daru císaře Josefa I i velkostatku na Moravci a sbírek po obcích bylo možno provést mnoho prací. Zakoupeny nové varhany za 950 zl. V té době byl do kostela jen hlavní vchod. Na kůr se dříve chodilo z kostela na levé straně. Provedla se přístavba venkovních schodů. Celý kůr byl opraven a byla k němu připojena část věže. Veškeré práce si vyžádaly 1260 zl 80 kr.


1895
Byla zakoupena socha pany Marie Lurdské a vyměněna okna v presbytáři za 130 zl.


1902
Sochař Rudolf Vévoda z Brna dodal nový Boží hrob za 784 kr. Kupní smlouvou byl získán pozemek na nový hřbitov, zaevidovaný 9. 2. 1903 Starý hřbitov u kostela byl zrušen až v šedesátých letech.


1904
Posvěcena kaple v Moravských Pavlovicích.


1907
Paní Josefka Fyšných rozená Špačková z Drahonína, farmářka v Severní Americe, darovala kostelu 100 dolarů (tehdy 492 kr.) „na nákup věcí trvalých“. Za dolary byl koupen stříbrný pozlacený kalich, původní kalich byl znovu pozlacen a ještě zbyly peníze na nákup lampy na věčné světlo.


1935
Před generální visitací obnovena křížová cesta malířem Norbertem Pokorným z Tišnova za 4500 Kč. V témže roce byla posvěcena kaplička v Drahoníně.


1940
Elektroinstalaci v kostele provedl p. Bervid z Rožné.


1950
Z Č. Budějovic zakoupen postní obraz Spasitele na kříži za 1550 Kč.


1951
Stát odebral faře 9 ha polí a 10 ha lesa.


1953
Zbudovány nové lavice za 14 000 Kč.


1955
Bratři Kotrbové vyrobili jesličky.


1959
Restaurován hlavní oltář za 26 000 Kč.


1964
Restaurovány boční oltáře za 23 000 Kč.


1981
Zbudována nová zpovědnice a pořízen nový koberec před oltář.


1986
Zakoupeny 2 skříně do sakristie, zavedeno elektrické zvonění a fasáda kostela byla nastříkána akrylátovou barvou. Celkový náklad 45 000 Kč.


1988
Započato s opravou fary – opravena fasáda, cementová krytina nahrazena Alukrytem.


1989
V kostele postaven nový obětní stůl a ambon.


1991
Zbytek cihelné dlažby byl nahrazen mramorem Vračan, pořízeny nové dubové dveře do sakristie, znovu ošetřeny oltáře a sochy.


1992
Uloupeno z kostela 13 předmětů v celkové ceně 1 200 000 Kč.


1994
Další oprava varhan.


1996
Za podpory obce byla opravena vazba a vyměněna krytina celém kostele.


1999
Nainstalováno nové poplašné zařízení.


2000
Byly započaty vnitřní opravy – do výšky 2 m odstraněna omítka a nahrazena omítkou sanační, provedla se generální oprava elektrických rozvodů, nové osvětlení vnitřního prostoru, umístěn světelný číselník, pořízena starší el. kamna a na závěr byl kostel vybílen.


2001
Druhý pokus o vloupání byl neúspěšný, avšak poškozená vytráž za oltářem stála 35000 Kč V létě byla na kůru položena nová podlaha.


2003-05 Postupně pan Čepička zhotovoval lavice na kůr, do zadní části kostela a do sakristie skříň na bohoslužebné pomůcky.


2006
Přistoupilo se k vnější opravě – odstraněna stará omítka a nahrazena novou. Kostel nalíčen bílou barvou.


2008
Pro větší bezpečnost vnitřního zařízení umělecký kovář pan Jaitner zhotovil kovovou mříž k hlavnímu vchodu a na kůr v celkových nákladech 40 000 Kč. Peníze se získaly mimořádnou sbírkou.




Osudy zvonů


Jejich osudy charakterizují dobu a tehdejší události. Ve věži byly postupně umístěny 3 zvony:


První roku 1495 o průměru 84 cm a váze 332 kg.

Druhý a třetí roku 1908 – průměr 73 cm a 57 cm a váhy 219 kg a 117 kg.

Výnosem rakouských úřadů byly dva menší zvony 22. 4. 1917 zhozeny z věže a zabrány pro válečné účely.

V roce 1925 byly ze sbírek občanů pořízeny nové zvony (199 kg a 128 kg) za 10 623 Kč. Pod vedením faráře Matějíčka a za velké slávy byly přivezeny z nádrží v Doubravníku.

Tyto 2 zvony byly pro válečné účely znovu odebrány 7. 4. 1942. Spolu s nimi byly odvezeny zvony i z okolních obcí. Rozsáhlé pátrání po válce bylo bezvýsledné.

Za velkých potíží byly pod vedením faráře P. Hynka Pezlara a organizátora Jana Kučery z Drahonína zvony znovu pořízeny v letech 1972-73 - váhy 260 kg a 180 kg v melodickém ladění (starý h1, nové cis 2 a dis 2). Zvonem Sv. Jiří se zvoní poledne, pravý Sv. Anna je umíráček.