Historie kostela sv. Martina v Dolních Loučkách
Dominantou obce a zároveň nejvýznamnější památkou je kostel, zasvěcený svatému Martinovi, jehož jádro pochází z poloviny 13. století. Farní kostel je jednolodní stavbou s presbytářem s trojbokým závěrem, jehož obvodové raně gotické zdivo lodi se dochovalo dodnes. Hranolová věž na západní straně, postavená patrně již před rokem 1486, je prolomena architektonicky zajímavým středověkým portálem původně z 1. poloviny 13. století, dodatečně sestaveným a upraveným koncem 15. století. Kostel byl dokončen pravděpodobně v roce 1486 a vysvěcen spolu se hřbitovem olomouckým biskupem. V roce 1572 byl přestaven ve slohu pozdní gotiky, avšak brzy poté vyhořel. Ve 2. polovině 17. století došlo k barokním úpravám, kdy bylo postaveno současné trojboce ukončené kněžiště a zároveň byla valeně zaklenuta loď. Přibližně v polovině 18. století byla k jižní stěně presbytáře přistavena sakristie, nová sakristie, současná zpovědní místnost postavená ze severní strany, byla zbudována v roce 1985.
Čelní zeď kněžiště pokrývá malovaný triptych Plášť sv. Martina, dílo Milivoje Husáka z roku 1987.
Plášť sv. Martina
Motto: „Co jste učinili jednomu i z nejmenších mých bratří, mně jste to učinili“
Mat 25,40
Každý, kdo se zřekne…pro mne a pro evangelium, dostane stokrát tolik nyní v tomto čase…“
Mar 10,30
Martin, čekatel křtu, mladý důstojník, přikrývá polonahého žebráka polovinou svého pláště.
Legenda: V noci se ukázal mladému Martinovi Spasitel. Měl na sobě plášť darovaný žebrákovi a řekl: „Martin ještě ne křesťan mne přioděl.“
Znázornění: Darovaný plášť je přehozen na svatostánku. Dodnes Spasitel připomíná: Martin mne přioděl. Martin se zřekl pláště. Obdržel 100x víc už za svého života: stále si připomíná, že plášť mu přináší požehnání. Je to drapérie celého jeho života.
Martin, biskup Tourský při misiích mezi pohany požehnáním zahání hrozící nebezpečí.
Legenda: Martin biskup káže mezi pohany. Po kázání se chystá porazit strom, který uctívali jako „boha“. Pohané k němu: „Máš-li takovou důvěru v Boha, porazíme ten strom sami, ale ty jej zachytíš.“ A káceli strom tak, aby padl na Martina. Když strom už na něj padal, Martin učinil znamení kříže a strom jakoby vichrem zachvácen byl odnesen. Pohané (symbol měsíc) se krčí, že padne na ně, ale i oni jsou chráněni pláštěm sv. Martina. Spolubratři (symbol slunce) se radují. Nebezpečí je zažehnáno! SV. MARTINE, ŽEHNEJ I NÁM!!!
81letý biskup Martin se loučí s prací i s životem (non recuso laborem – „nezříkám se práce).
Legenda: Až na okraji diecéze se rozdvojili kněží. Jedni jsou jen pro apoštolát činu, druzí pro apoštolát modlitby. 81letý biskup je pospíchá navštívit a pracně je usmiřuje. Sám však vysílen klesá. Říkají mu: „Jsi světec, pros Pána, ať ještě můžeš pracovat.“ Odpovídá: „Nezříkám se práce, ale svůj život svěřuji Pánu.“ Brzy na to zemřel a 11.11. roku 397 byl pochován ve městě Tours.
Z vybavení kostela je pozoruhodná křtitelnice ze 17. století. Zvon byl podle nápisového vlysu ulit v roce 1491. Kamenná zeď kolem kostela původně ohrazovala hřbitov, na západní straně je přerušena bývalou čtyřbokou barokní márnicí, která byla ve 30. letech 20. století upravena na bránu.
Vstupní brána je od roku 1986 vyzdobena rozsáhlou freskou Příchod svatých Cyrila a Metoděje od Jana Floriana.
Freska Příchod sv. Cyrila a Metoděje
Před bránou jsou umístěny pískovcové plastiky sv. Václava a sv. Ludmily od sochaře Josefa Bajáka. V roce 1994 byl kostel nově upraven.
Původní hřbitov stával kolem kostela, nynější byl založen v roce 1903. Je zdí rozdělen na starou a novou část. Mramorový kříž na hřbitově u zdi naproti vchodu je z roku 1903. Na hřbitově je pohřben vlastenecký kněz Jan Evangelista Bílý. Kříž na jeho hrobě byl v roce 1997 na náklady obce restaurován kameníkem Šebkem. Je tu uložena urna s popelem astronoma Antonína Mrkose.
Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, poškozená bouří v roce 1886, byla v roce 1890 nahrazena sochou novou, která byla v roce 1992 přemístěna blíže ke kostelu. Původní poškozená socha byla zakopána a v roce 1992 znovu ze země vyzvednuta a uložena ve staré škole.
Smírčí kámen s motivem kříže a sekery je umístěn v obvodové zdi kostela. Je vidět ze silnice na Horní Loučky. Skutečný původ i stáří smírčího kamene jsou neznámé, ale existují přinejmenším dvě různé pověsti o jeho původu. Jedna z verzí (dle dobových kronik) se datuje k roku 1741, kdy se místní farář Dismas Witman postavil na odpor lupičům, kteří přepadli faru, se sekyrou v ruce a v zápase jednoho zabil a druhého zranil. Jako pomstu lupiči stihli zapálit stodolu. Druhou a mnohem pravděpodobnější verzí je, že kdysi byla provedena kompletní oprava střechy místního kostela, při které jeden z tesařů spadl nešťastnou náhodou z lešení a na místě zemřel. Proto vyobrazení tesařské širočiny.
První zmínka o faře pochází z roku 1381.